Ultramaratonec Tomáš Novotný – nový ambasador Pells

16. 6. 2023

Úspěšný ultramaratonec Tomáš Novotný osedlal náš nový gravel Raw 1 a celoodpružený MTB Duke FS 2. Spolupráci jsme spolu uzavřeli sotva před pár týdny, a Tomáš už za tu dobu stihnul mimo jiné urazit 800 km v Litvě nebo získat třetí místo na závodu 400ultra. Jak se mu na našich kolech jezdí, co si s sebou bere na několikadenní závody nebo co jej na ultradlouhých tratích fascinuje si můžete přečíst v obsáhlém, exkluzivním rozhovoru.

 

 

1. Ahoj Tomáši, zejména mezi bikepackery jsi dobře známý, přesto, mohl by ses krátce představit našim čtenářům?

Ahoj, jasně. Jmenuji se Tomáš Novotný a pocházím z Proseče nad Nisou – malé vesnice v podhůří Jizerských hor, kde žiji celý svůj život. Na kole jezdím od nepaměti, vždy mě bavilo objevovat nová místa a jezdit co nejdál to šlo. Pro své cesty jsem vždy využíval jen horské kolo, silniční cyklistika mi k srdci nikdy nepřirostla. Motat se na silnici v provozu totiž není nic pro mě, mám radši klid a svobodu uprostřed lesů. Vlastně se ani příliš nepovažuji za cyklistu. Spíš jsem takový tremp nebo dobrodruh, který, aby toho stihl objevit co nejvíc, jezdí na kole místo chůze.

 

 

2. Jakých svých cyklistických úspěchů si vážíš nejvíc?

Nejvíc si vážím druhého místa na závodě Bohemia Divide 2020. Tenkrát jsem se poprvé umístil na stupních vítězů. Navíc byl ten ročník opravdu extrémní. Vytrvalé deště a večerní teploty pod bodem mrazu z něj udělaly nezapomenutelný a silný zážitek. Dojel jsem tehdy druhý snad jen proto, že už jsem to chtěl mít za sebou a poslední noc jsem jel beze spánku. Pak si samozřejmě moc vážím dvou vítězství na 1000 Miles Adventure – akci, která mě k závodní ultracyklistice vlastně přivedla. Když jsem v roce 2019 stál poprvé na startu, absolutně by mě nenapadlo, že bych takovou šílenost mohl někdy vyhrát. No a vidíte, vyšlo to!

 

3. Původně jsi jezdil enduro, dnes se ale úspěšně profiluješ jako ultramaratonista. Co tě k takové změně vedlo?

Enduro byla jen taková krátká epizoda, kdy jsem si hledal cestu k závodění na kole. Myslím, že díky tomu mám poměrně slušnou techniku, kterou teď třeba právě na Mílích využívám. Míle jsou totiž 1 600 km dlouhá erzeta plná těžkých technických výjezdů, a ještě náročnějších sjezdů, které spousta účastníků musí snášet. Takové tlačení naloženého kola z kopce není nic příjemného. Hlavně si myslím, že časovou ztrátu už pak nejde dohnat. Enduro je krásná disciplína, ale mě tam chybělo právě to trampování a mnohodenní šlapání na kole s minimem spánku. V ultracyklistice jsem se zkrátka úplně našel.

 

     

 

4. Co tě na extrémně dlouhých tratích bez podpory fascinuje?

Nejvíc mě fascinuje fakt, že si člověk musí umět poradit za všech okolností a nenadálých událostí zcela sám a s tím, co má zrovna po ruce. Pak také, že kolem těchto akcí je úžasná, nezkažená komunita lidí. Zkrátka když jedu nějaký závod, vždy mám pocit, že svět je ještě v pořádku. Lidi jsou na sebe většinou hodní, milí a navzájem si pomáhají. Vlastně mám pocit, že naplno žiju a užívám si jen tehdy, když závodím.

 

5. Pokud vím, dlouhé tratě jsi vždy jezdíval na MTB, proč ses rozhodl vyzkoušet gravel?

Gravel je velký trend. I já jsem chtěl vědět, co na tom všichni vidí a poznat výhodu gravelu oproti mtb.

 

 

6. Jak se ti štěrkožrout osvědčil? Dovedeš si jej představit i na závodě, nebo se ve tvých očích jedná spíše o volnočasovou či tréninkovou aktivitu?

Hned na první vyjížďku jsem gravel Raw 1 vytáhl na nekonečné šotolinové cesty do Litvy. Litva je podle mě ráj gravelů. Za 5 dní jsme najeli asi 800 km. Po asfaltu z toho bylo sotva 10 %, takže si myslím, že proběhlo důkladné seznámení se a osahání si gravelu. Jeho největší předností jsou určitě řídítka s nespočtem možných úchopů a pohodlí. Dále pak jednoduchost, žádné čepy, tlumiče a odpružená vidlice. V podstatě nezničitelný stroj. V neposlední řadě je výhodou množství různých bodů pro instalaci bikepackingových brašen, které na závody sice nepoužívám, ale na výlety jsou fajn. Určitě je mnoho závodů, kde si dokážu gravel představit jako výhodu. Na žádný takový se ale letos nechystám, takže pro mě bude Raw 1 hlavně tréninkový parťák. Po sezónně ho ale za odměnu zase vyvezu na nějakou 1 000 km cestu – bikepackingový výlet.

 

 

7. Jaký je pro tebe rozdíl mezi MTB a gravelem při několikadenní bikepackingové výpravě? A jak se vůbec rozhoduješ, na který z nich nasedneš, když se chystáš na mnohadenní výkon v sedle?

MTB je určitě celkově zábavnější směrem dolů z kopce, díky odpružení a širším plášťům je i pohodlnější. Gravel je zase o něco rychlejší na asfaltu a zpevněných cestách, proto se vždy rozhoduji podle trasy, kterou mám v plánu jet.

 

8. Co s sebou na takovou několikadenní jízdu bereš, co nesmí chybět ve tvé výbavě? Krom kvalitního kola samozřejmě.

Jsem velký minimalista, takže nevozím v podstatě skoro nic. ? Vše, co potřebuji, se vejde do 12litrové běžecké vesty. Jedná se třeba o spacák, multitool, pumpičku, duši, návleky na ruce a nohy, nepromokavou bundu, powerbanku, čelovku, pepřový sprej, telefon, navigaci, jídlo a pití. Možná je ještě pár drobností, na které jsem zapomněl, ale toto jsou vesměs věci, co mi v pohodě stačí na víc jak týden.

 

9. Momentálně jezdíš na novém fullu Duke FS 2 a gravelu Raw 1. Co se ti na Duku FS 2 líbí, jak se zatím osvědčil?

Duke FS 2 je perfektní kolo s moderní, progresivní geometrií, které mě vždy v terénu podrží a odfiltruje spoustu mých jezdeckých chyb. Zároveň je velice živé a jde za pedálem. Velká výhoda je i u velikosti rámu – do rámu M se vejdou 2 velké láhve na pití. Také oceňuji šroubovací šlapací střed, pressfit mi vždy dříve či později začal vrzat a křupat. Velkou radost mám i z nízké hmotnosti, 10,7 kg na fulla je více než dobré. Dílenské zpracování je rovněž na vysoké úrovni. Když přičtu ještě velice zajímavou barvu rámu, jedná se o kolo mých snů.

 

     

 

10. Obdobná otázka musí padnout také na tvůj nový gravel Raw 1. Jak jsi s ním spokojený?

Raw 1 je přibližně po 8 letech moje první hliníkové kolo. Byl jsem proto velice zvědavý na tuhost rámu oproti karbonu. Hned při prvním usednutí mi bylo jasné, že žádný velký rozdíl v tuhosti materiálu nepoznám. Na hliníku se zkrátka jezdí stejně dobře jako na karbonu. Velkou výhodou je již zmiňovaná možnost připevnění různých bikepackingových brašen, ať už na vidlici, rám či jinam. Celkově mi Raw přijde jako ideální kolo nejen na dálkovou cyklistiku, ale třeba i na každodenní dojíždění do práce.


 

11. S přítelkyní máte to štěstí, že oba milujete extrémně dlouhé tratě, které vás vlastně svedly dohromady. Jak často jezdíte spolu a jak často sami? Nelezete si po několika dnech extrémního výkonu na kole ani trochu na nervy?

Na nervy si lezeme paradoxně spíš doma při běžných povinnostech, jako je nakupování nebo starání se o domácnost. Když ale vyrazíme na kolo, je to i po mnoha dnech a kilometrech idylka. Nehádáme se a užíváme si společné chvíle a zážitky. Zkrátka spolupracujeme, jsme parťáci. Malá nevýhoda toho, že oba máme rádi dlouhé tratě je ta, že při závodech nám po sobě bývá smutno a jeden o druhého se navzájem bojíme. Závody jezdíme totiž každý sám za sebe. Jinak většinu vyjížděk a výletů absolvujeme společně.

 

12. Spolu jste také organizovali cyklistický závod 1-2-3 Vabank, jehož první ročník proběhl ve druhé polovině května. Jaké bylo vyměnit roli závodníka za pořadatele. Co je náročnější? Plánujete další ročník?

Vabank vznikl právě při jedné takové vyjížďce, kdy s námi jel ještě kamarád Petr Tichý a společně jsme si plánovali, jak by to mohlo a mělo vypadat. Celkem nám trvalo přes rok, než jsme vše připravili a shodli jsme se na konečné podobě závodu. A i když jsme si vědomi chybek, které náš závod měl, máme z celé akce dobrý dojem a všem třem nám to hrozně dobilo baterky. Bavilo nás to! Proto jsme se rozhodli v celém projektu Vabanku pokračovat. Vyměnit roli závodníka za roli pořadatele bylo náročné hlavně v den startu. Neodstartovat společně se závodníky byla pro mě muka. ? Ale po startu bylo zajímavé sledovat závod z druhé strany.

 

 

13. Nedávno jsi absolvoval závod 400ultra – 400 km bez podpory a bez přerušení. Předpokládám na Duku FS 2? Jak se ti jelo? A gratuluji ke třetímu místu – jak jsi se svým výkonem spokojený

400ultra je krásný závod, na který se vždy těším, i když mi spíše vyhovují delší, vícedenní akce. Letos se mi povedlo dojet na slušném 3. místě společně s kamarádem Vladanem Moravcem, bez kterého bych do cíle nejspíš nedojel vůbec. Uprostřed noci mi totiž přestalo svítit světlo. Přijel Vladan a nabídl mi, ať jedu s ním, že bude svítit na cestu i mně. Krásné gesto fair play. Přesně kvůli takovým lidem a situacím mám tento typ akcí rád. S výkonem jsem spokojený, vyzkoušel jsem si nové sedlo a celkové nastavení kola, na kterém pojedu i vrchol letošní sezony – závod 2 000 mil. Jak s kolem, tak i s nastavením jsem nadmíru spokojený, jelo se mi moc hezky. A děkuji za gratulaci.

 

14. Na jaký závod se chystáš teď a na čem jej pojedeš? Jak se na něj připravuješ?

Ještě před startem 2 000 mil se pojedu rozjet na Jeroboam gravel – závod určený primárně pro gravel stroje. Jsou celkem čtyři trasy, nejdelší mají 150 km a 300 km. Ještě nejsem rozhodnutý, kterou pojedu. Připravuji se dlouhodobě už několik let, teď už budu spíše najíždět takové pohodové kilometry a připravovat se psychicky. Hlava je totiž mnohdy důležitější než fyzička.

 

Díky za rozhovor, ať ti to šlape!

Taky děkuji a kolu zdar!

 


Každým šlápnutím se dostáváme dál, překonáváme nové překážky, posouváme své hranice, objevujeme nové možnosti a poznáváme dosud skrytá místa.