PODCAST: Petr Hampl o tom, jak vždycky jede na bednu
Dnešní rozhovor má tři roviny. Minimálně. Jednu ryze osobní, která vypráví příběh profesionálního cyklisty. Od začátků se sportem až po profesionální důchod. Druhou, která tě docela dobře seznámí s tím, jaké to je, když se mladý člověk věnuje profesionální cyklistice. A ta třetí ukazuje, jak se cyklistika proměnila za posledních 20 let. Užij si to :)
V dětství Peťa hrával hokej, se kterým musel kvůli úrazu přestat. Nucená pauza trvala až do jeho dvanácti let, kdy poprvé přišel na cyklistický trénink. Do kola se zamiloval na první šlápnutí. „Tak nějak jsem přišel na takový první seznamovací trénink … bylo to sice tvrdý, ale začalo mě to bavit.“
„Od čtrnácti, patnácti let už jsem chtěl jenom jezdit“
Bylo 12 let dobrý věk na začátek cyklistické kariéry? Kdy je vůbec ideální s cyklistikou začít? „Ta cyklistika se hrozně posouvá, kdysi stačilo začít v 15, v 16, a v 18 ten člověk byl dobrej. Mohl jít hned do mužů a byl na nějaké úrovni. Ale teďka si myslím, že se to hrozně posouvá. V 18 chtějí už všichni, co chtějí něco dokázat, být u profíků. Hned v přechodu do mužů. Takže myslím si, že teď se to trošku posunulo a musí začít třeba ve 14 ve 13. Ale není to vždycky pravda. Když přijde nějaký talent … ale čím dřív ten člověk začne … ono pak dostat se k profíkům někde do Word tour nebo takhle, tak samozřejmě čím starší ten kluk je a vedle něho je stejně starý, nebo mladší kluk a je stejně dobrý, tak pak už nemá moc šanci.“
Cyklistika v mladém věku není jen o tom sedět neustále na kole „Myslím si, že všeobecná příprava do 15 let je ten nejlepší základ.“ Ono totiž když člověk začne v 10 letech a bude jenom jezdit, jezdit a jezdit, tak přes veškeré nadřené kilometry i možné sny toho bude mít už před 18 rokem prostě dost. Vyhoří … Naopak pokud člověk netlačí na pilu, může se z nějakého koníčku po škole stát zajímavá životní cesta.
Způsobů, jak se k profesionální cyklistice dostat, je spousta. Peťa měl například tak trochu i štěstí – začal totiž chodit na sportovní gymnázium do Vrbna pod Pradědem, kde trénoval uznávaný Vlastimil Mlynář … „až tam asi začaly ty moje největší výsledky ... v juniorech jsem byl v reprezentaci na silnici v cyklokrosu, a tam až jsem si začal uvědomovat, že bych mohl něčeho dosáhnout.“
„Těžké závody, klasikářské … to byla moje doména“
A právě na gymnáziu si Peťu vybral do týmu Favorit František Trkal „… a tam vlastně jsem zůstal skoro celou kariéru … tam jsem zažil ty nejlepší výsledky … tam to bylo nejlepší.“ Peťa v týmu nebyl specializovaný, protože mu šlo tak nějak všechno :) „Mě vyhovovalo, když dojela nějaká menší skupinka přes kopce, spurtovalo se, tak jsem věděl, že jsem silný ve sprintu, zároveň v kopcích jsem byl taky jeden z nejsilnějších, takže mě vyhovovalo, když menší skupina dojela do cíle, a já jsem pak byl schopen buď vyhrát, nebo být na bedně …“
„Silniční cyklistika je hrozně o tom na tom kole sedět, sedět a sedět. Každá ta hodina navíc nebo na míň je prostě znát. Ten čas strávený na tom kole je alfa omega.“
V době profesionální kariéry Péťa najezdil 25-28 tisíc kilometrů ročně. Tréninky byly každý den, většinou 4-5 hodin, víkendy byly závody. „Nejtěžší vždycky byla příprava před prvními závody, to se jezdilo nejvíc intervalů. Potom v sezoně, když má člověk každý víkend dva, tři závody, třeba pátek, sobota, neděle, tak přes ten týden těch intervalů už nebylo tolik.“ Dnešní profesionální cyklisté jezdí ještě víc …
Zásadní změnu v trénování přinesl wattmetr „Teď přesně nevím, který to byl rok, jestli ho (wattmetr) mám od roku 2015? … Myslím si, že teďka s ním jezdím asi 10 let s tím, že i když jsem skončil (profesionálně), tak furt ho mám a nedokážu si bez toho představit jízdu. Od té doby, co je wattmetr, tak ten tréning byl přesnější … nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale od té doby, co je wattmetr, tak jsem přestal jezdit úplně s tepoměrem [Hrudním snímačem tepu] … všechno jezdím podle wattů a samozřejmě i podle pocitů.“ A kdeže wattmetr Peťa vozí? „Nedám dopustit na pedály.“
I přes dobré výsledky a silné vzpomínky „Když jsem poprvé vyhrál celý český pohár na silnici U23 … na to si vzpomenu vždycky. Byl to přece jenom seriál osmi závodů a není to jenom o jednom dni, takže to si pamatuju, a na to vzpomínám dodnes. Byla to hlavně moje první sezona, kdy jsem dokázal vyhrávat … a pak se mi povedlo být druhý v celém seriálu už v mužích, v Elite.“ Peťa profesionální kariéru ukončil „Už mě to tolik nenaplňovalo … Podmínky v Česku na uživení nejsou, pokud není ten člověk úplně top … tak není to žádní sláva. Do 25, 26, kdy člověk studuje se to dá dělat, ale potom, když chce člověk někde bydlet, mít rodinu nebo takhle … jak říkám, není to žádní sláva.“
„Pro mě je cyklistika součást života a mě to hrozně baví a já jsem prostě chtěl, ať mě to baví i nadále a nechtěl jsem jezdit tak, ať si to znechutím a už nikdy na to kolo nesednu.“
Peťa prostě skončil, aby mohl pokračovat „Chtěl jsem skončit a jezdit furt dál, ale chtěl jsem prostě jezdit, ať mě to baví a vybírat si závody … když se mi chce, tak si jet, a když ne, tak prostě nejedu. A teďka ta volnost je a baví mě to nejvíc za ty roky.“
A profesionální peloton? Chybí? „Musím říct, že každý rok míň a míň … hned rok po tom, co jsem skončil, tak jsem se jel podívat na závod, co se tady jezdil, Český pohár v Hrabyni, a všichni se mě ptali: Když je vidíš, nelituješ toho? A já říkám: Vůbec. Jsem tak rád, že jsem tady z téhle pozice a můžu se na to dívat, protože vesměs všichni ti lidi jenom trpí a člověk tomu musí obětovat hrozně moc času. Jakmile to nejde, člověka to nebaví tolik …“
„Nejdu nikdy do závodu s tím, že pojedu o dvacátý místo. Buď pojedu o bednu, anebo tam nepojedu vůbec.“
Dneska Peťa pracuje v cyklistickém prostředí. A k tomu samozřejmě jezdí. Kola tak má kolem sebe od rána do večera. A pořád jezdí závody a pořád se stejnou mentalitou, jako když byl profík. „Já to mám tak, že vždycky, když nastupuju do závodu, tak nepočítám s tím, že budu horší, než na bedně … když to nevyjde, tak to nevyjde, ale jdu tam s tím, že do toho musím dát všechno.“
A strava? „Když jsme závodili, tak tu stravu jsem držel hodně … a teďka se to úplně změnilo. Teďka přijdu domů a na co mám chuť, to si dám. Vůbec to neřeším.“
„Ze začátku jsem byl skeptický …“
Taky jsme se samo s sebou nemohli nezeptat na to, co si Peťa myslí o naší nové identitě „Musím říct, že vyloženě gravely a Razzery se povedly … hlavně ty gravely, ty jsou na topové úrovni. Měl jsem možnost je testovat už než šly do prodeje, takže vím, jaké to kolo je. A je to kolo, které je myslím si za dobrou cenu a fakt to kolo jede a lidi budou spokojeni, jak si to pořídí … musím říct upřímně, že ze začátku se mi nové logo nelíbilo, ale potom, jak jsem to viděl na těch kolech, na těch rámech, a postupem času, když se na to dívám a vidím to dýl a dýl, tak se mi to začíná líbit … a myslím si, že je to zase příjemná změna.“
A zbytek se dozvíš v podcastu :) Péťa se rozpovídal, takže navíc zjistíš, jak vypadá jeho trénink dneska, jak to má s běháním, skialpami, jestli jeho dcera bude muset sportovat nebo jak moc má rád trenažéry, sportovní aplikace i to, které konkrétní závody jej baví, které doporučuje i začátečníkům a na které se vyloženě těší ... tak na podcast koukni. Stojí za to :)