PODCAST: Klára a Tomáš Novotní s Petrem Tichým – Zimních 1000 mil

"Tuhle myšlenku jsem měl už vlastně od druhých mílí, které jsem kdy jel. Nosil jsem ji v hlavě a bylo jen otázkou, kdy to padne." Odpovídá Tomáš Novotný na otázku o tom, kdy se zrodil nápad na tuto akci. Petr Tichý byl absolutně pro a Klára se svěřila, že vlastně neměla na výběr. Buďto se mohla obávat doma anebo jet s nimi. A co všechno je potkalo? Zkusím to tady sepsat, ale pokud jste spíše audiovizuálně naladění, pusťte si podcast na YouTube či na Spotify.

 

 

Výbava: Letní spacáky a boty, které už můžou pít

Když jsem se zeptal na výbvau, málem mi spadla brada. Tým mi totiž řekl, že si moc nelámali hlavu s výbavou. Kola nijak zvlášť nepřipravovali, protože se stejně po akci hodně zničí... a na spacáky nezbyl čas ani místo. Vzalo se to, co bylo doma – takže letní, péřové. Začal jsem tak trošku nevěřícně kývat hlavou, ale bylo mě "upokojněno", že měli péřové doplňky, ve kterých spali a tím suplovali zimní spacáky. No, je to na hraně, ale tým volil techniku 3 dny venku a 4 den na ubytování z důvodu vysušení věcí a dobití všech baterií.

O to více mě pobavilo, když Petr začal svou historku o svých pohorkách, které nazval jako "držáky". Jenže i držáci někdy povolí a bohužel, jeho osmnáctileté pohorky se rozpadly a trvalu řádku dní, než si mohl pořídit nové. 

 

 

Co se děje po setmění a proč zrovna jih?

V zimě se stmívá okolo 16.00. To ale neznamená, že náš tým ve čtyři sednul na kafe, dal si těstoviny a šel spát v osm. Spoustu času tedy trávili ve tmě, jen za kuželu čelovek. Všichni se shodli, že jim to moc nevadilo, protože jsou zvyklí z letních mílí a dalších dobrodružství. 

Na otázku, proč tým zvolil jižní trasu cesty mi byla dána jasná odpověď. Celý tým ji zná více (akorát že vůbec) a s příhlédnutím k zimní sezóně se tým rozhodl, že kvůli lavinám na slovenské straně a možné při s běžkaři na severní české straně, se prostě jelo po jihu. Zajímavostí pro mě bylo, že letní míle se jezdí v podobných časech jak severní, tak i jižní strana. Říká se, že u jižní trasy je těžší slovenská strana a u severní trasy je těžší česká strana. 

 

 

Technické problémy na trati

Po průseru s botama se Tomovi a Petrovi nevyhly ani další "minoritní" problémy. Začneme u Tomáše. Ten poznamenal, že by příště na tato dobrodružství zvolil určitě mechanické díly. Jeho elektronická přehazovačka, teda přesněji baterka, se vybíjela rychleji než by bylo zdrávo. Tom měl dvě, které střídal, ale i tak jednou dojížděl na ubytování na jednom převodě bez mžonosti přehození.

Petrův problém se týkal taktéž přehazovačky. Bohužel se mu podařilo zničit patku s přehazovačkou. Díky bohu existují i skvělí a ochotní lidé. noc před štědrým dnem dojel tým do města a v místním cyklo obchodě udělal majitel vše pro to, aby tým mohl pokračovat. Jelikož neměl tvar staré patky, tak novou brousil do jedné do rána. Musel trošku experimentovat i s počtem rychlostí přehazovačky, ale vše se nakonec podařilo a Vánoční dárek byl na světě.

 

 

Jedna čtvrtina pěšky

Zimní Míle nejsou o cyklistice, je to chůze s kolem v doprovodu mrazu. Celá cesta jim trvala 18 dní a 4 hodiny – o 8 až 11 dní déle než v létě. Důvod? Zhruba 400 kilometrů (čtvrtinu trasy) tvořila chůze. Některé kopce vyjet nešly, a kombinace bahna a sněhu dělaly problémy průstupnosti kolům. Poznámka od Toma Novotného byla taková, že by si příště vzal klasické pedály bez SPD, protože by chůze byla pohodlnější a jěždění v tom nečase možná i bezpečnější.

Co se krizí týče, tým si je prý střídal rovnoměrně a štěstí bylo, že nikdy neměli krizi úplně všichni najednou. Takže vždycky byl někdo, kdo povznášel morálku v týmu. 

 

 

"Myslela jsem, že mi omrznou jen periférie"

"Abych byla upřímná, myslela jsem si, že mi omrznou ruce a nohy, prostě periférie. Ty byly ale v pohodě a nakonec mi omrzl zadek a stehna." Klára, když o omrzlinách mluvila vypadala naprosto v pohodě, ale nějaké následky si to s sebou neslo. Omrzliny se zanítily Klára měla ke konci hodně těžké časy s ohýbáním kolen a nohou. Následně se pak musel tento stav řešit s kožními lékaři.

Mimo tyto patálie ale nikdo neměl další velké problémy, což je na takový výkon celkem úctyhodné a raritní.

 

 

"Cyklistika je nejlepší zimní sport"

Víte co je na tomto výletě nejzajímavější? Že to byla pouze náhrada za jiný projekt. Celkem solidní náhrada.:-) Naši tři bikeři to přežili ve zdraví, jejich kola taky (teda skoro). Nicméně, Tomáš celé naše povídání ukončil slovy, že cyklistika je ten nejlepší zimní sport. 

A tím bych to ukončil i já. Důlěžitá zpráva je ta, že to rozhodně nebylo poslední putování této trojice a my se tedy můžeme těšit na další příběh.