Národní park Stolové hory údajně patří k nejhezčím pohořím Sudet. Najdeš tam libovou štěrkovou cyklostezku, která tě provede skrz na skrz. Výhodou je docela solidní počet velkých přístřešků, takže na přespání ideál. Nicméně já měl do tmy ještě trochu času, takže jsem se rozhodl malinko potáhnout a dojet zase zpátky do Česka k vodní nádrži Rozkoš.

No a právě tady končí první den. Koupačka, večeře, roztáhnout karimatku, spacák a jde se spát hezky pod širáčkem.

Druhý den bikepackingu byl docela výživný po všech stránkách. Po noci na Rozkoši, kdy se blýskalo všude kolem a bez střechy nad hlavou se mi nespalo zrovna nejklidněji, jsem se probudil do krásného dne.

Sbalil jsem si věci a vyrazil shánět snídani. Je jen málo věcí, na které se můžete spolehnout. Naštěstí mezi ně patří otevírací doba a četnost vietnamských večerek. Se solidním základem v břichu (rohlík tukový, paštika, eiskaffee) jsem pokračoval do Pekla. Kromě samotné značky Peklo jsem neměl žádný extra důvod se sem vydávat, ale cesty do něj i ven jsou kupodivu moc hezké.

Udržoval jsem směr na začátek Orlických hor – konkrétně rozcestí Šerlich, kde začíná celá hřebenovka. Vyškrábat se tam s naloženým kolem dalo místy docela zabrat a jsem fakt rád, že mám na kole bikovou kazetu s větším rozsahem, protože bez ní by to bylo teprve peklo… Cesta po hřebeni se sice pořád vlní nahoru dolů, ale vede převážně po asfaltu, tak to docela ubíhalo.

Netrvalo dlouho a byl jsem kousek od plánované odbočky do Neratova. Proč zrovna tam? Mají tam krásný kostel s prosklenou střechou!

Po chvíli kochání se jsem musel pokračovat dál směrem na Králíky, protože večer měla přijít bouřka a já zatím nevěděl, kde budu spát. Cestou jsem ještě využil možnosti okoupat se u Pašerácké lávky a během toho zkoumal mapy, kde bych to tak mohl zalomit.

Volba padla na velký přístřešek u tvrze Bouda trochu mimo plánovanou trasu, ale za tu jistotu sucha to stálo. Dojel jsem tam právě včas s prvními kapkami deště, roztáhl spaní a bez večeře šel spát.

Za den najeto cca 100 km a 2400 m výškových? (Pozn. redakce – „Ano, potvrzuji.“)

Třetí den bikepackingu měl být jen krátký dojezd zpět na vlak do Jeseníku, ale říkal jsem si, že by možná byla škoda najet jen 50 km za den, tak to vezmu až do Opavy.

Po deštivé noci v přístřešku mě čekalo pěkné slunečné ráno bez tropických teplot (konečně). Rozcvička v podobě singletrailu mě sice hezky rozhýbala, ale nohy zatím nějak nejely. Ani se nedivím – byl jsem bez večeře, bez snídaně, bez kávy a měl jsem za sebou z předchozích dní už 240 km.

Po hodině courání konečně obchod a snídaně. Teď už to snad pojede.. akorát že vůbec – nohy pořád v eco modu. Začínal jsem přemýšlet, jestli se mi fakt chce až do Opavy, jestli nebude lepší to zapíchnout podle původního plánu v Jeseníku na nádraží a netrápit se. Naštěstí se právě v Jeseníku po 60 km nohy chytly a bylo rozhodnuto.

Stoupání na Videlské sedlo nebylo zadarmo, ale věděl jsem, že je to jediný větší kopec a pak už budu mít pohodu.

Posledních 55 km z Vrbna už bylo docela rychlých. Z původně krátkého přesunu se stalo 140 km a 1800 výškových. Ups. ?

Konec hlášení.