< zpět

Rovner Vysočina 2006 - pohled Lukáše Petra

11.08.2006 - PELL'S team

Pohled Lukáše PETR (zelený trikot nejlepšího vrchaře):

Zelený trikot jsem vybojoval již v první etapě, počasí vůbec nepřálo a abych se přiznal, nerad závodím v dešti ve skupině, takž můj cíl byl objet co nejvíc kilometrů v co nejmenší skupině. Když jsem nastupoval v prvním okruhu, věděl jsem, že na začátku druhého je již horská prémie, ale nepočítal jsem, že později budu o tyto prémie bojovat. Po připsání plného počtu bodů na první prémii jsem již začal uvažovat o pokusu zaútočit na zelený dres alespoň v první etapě. Nakonec jsem odjel s Filipem Adelem a kromě druhého místa na poslední prémii jsem všechny vyhrál, takže se okamžitě změnila taktika na udržení zeleného trikotu co nejdéle.

V druhé a třetí etapě jsem o svůj náskok pomalu přicházel, snažil jsem se útočit, kde to šlo, ale bez výraznější týmové podpory jsem nebyl schopen se prosadit a smutně přihlížel jak se můj náskok pomalu tenčí. Velmi mě znechutilo chování jednoho z nejzkušenějších profesionálů v českém balíku, jezdícího dříve za eDsystem. Od takto významné osobnosti české cyklistiky bych očekával chování hodné profesionála a ne vesnického hulváta. Nenechal sem se odradit a v poslední etapě vše vsadil na první prémii. Podařilo se dojet k prémii s Jobrem, Kantem, Čerem, kteří mě plně podpořili a nechali vyhrát. To se opakovalo i na druhé prémii a já definitivně získal zelený dres! Tímto klukům moc děkuju za velikou pomoc v boji o nejlepšího vrchaře. Na dalších dvou prémiích jsem měl již dostatečný náskok, takže jsem v klidu projížděl prémií na posledním místě a body sbírali kluci podle potřeby. Škoda jen, že Tomáš Čer v pozdější fázi závodu slezl, mohl se umístit na druhém místě ve vrchařské soutěži. Když jsme byli později dostižení hlavním polem, soustředil jsem se hlavněna dokončení závodu s nabráním pokud možno co nejmenší ztráty. Zůstal jsem ve druhé skupině a dojezd do cíle jsem si chtěl náležitě vychutnat. Měl jsem v plánu dojet osamocen, abych mohl hrdě pustit řidítka a ukázat divákům dres, který mě stál tolik sil. Pokusil jsem se v závěru nastoupit, ale nepovedlo se odjet. Už jsem počítal s tím, že nechám projet celou skupinu a za ní si v klidu vychutnám svůj vítězný pocit. Poslední útok jsem zkusil cca 500m před cílem do mírného stoupání a podařilo se mě si získat dostatečný náskok, abych mohl v klidu pustit řidítka a hrdě „potřepávat“ dresem při průjezdu cílem poslední královské etapy. Díky všem, co mě pomohli a podpořili při jednom z mých největších úspěchů, i těm patří kousek zeleného dresu.

 

<


web_pozadi_jaro_17.jpg,web_pozadi_jaro_172.jpg,web_pozadi_jaro_173.jpg,web_pozadi_jaro_174.jpg